Německý režisér Christian Petzold ve filmu Tranzit prozkoumává fantomy evropské migrace a identity. Jeho neobvykle pojatý film s řadou melodramatických i politických motivů zasazuje příběh z doby německé okupace Francie do současných reálií. Hlavní postavou filmu je Georg, který postupně přijímá totožnost lidí, se kterými ho tragické okolnosti seznamují. To mu sice umožňuje dostat víza a odplout jednou z posledních lodí, které Marseille opouštějí, ale spolu s tím na sebe bere i některé tíživé důsledky. V Marseille totiž nachází „svou“ ženu, kterou zná jen z dopisu. Vezme na sebe s novou identitou i nový vztah a novou budoucnost?

Na akademickou zločineckou bandu Pietra Zinniho čeká nová výzva. Trh s chytrými drogami vzkvétá a zoufalá policie hledá experty, kteří by je byli schopni získat, analyzovat a identifikovat nové molekuly. A kdo jiný je připravený vrhnout se na tak delikátní úkol než skupina bývalých vysokoškolských profesorů. Mají zkušenosti, mají odvahu a umí si vyrobit potřebné vybavení. Pietro tak musí dát dohromady starou partu. Má to však jeden háček: oficiálně stále sedí ve vězení.

Šestnáctiletý chlapec dochází do domu svého spolužáka a vše, čeho je tam svědkem, pak popisuje ve svých slohových pracích učiteli francouzštiny. Toho začne díky tomuto talentovanému žákovi vyučování zase bavit, ale vzniklá situace spustí celou řadu nekontrolovatelných událostí...

Ambiciózní a krásná pokojská Célestine přijíždí na přelomu 19. a 20. století pracovat na francouzský venkov pro zámožnou rodinu Lanlairových. Musí se vyrovnat jak se sexuálními návrhy svého pána, tak i s nevrlou paní domu, která vládne v domácnosti pevnou rukou. Zároveň je ale fascinována Josephem ― tajuplným zahradníkem se sklony k antisemitismu. Po Jeanu Renoirovi a Luisu Buňuelovi je Benoît Jacquot už třetím režisérem, který zfilmoval slavný román Octava Mirbeaua Deník komorné.

Po skončení jejich služby v Afghánistánu dostanou dvě mladé vojínky společně se svou jednotkou tři dny na „zotavenou" v pětihvězdičkovém letovisku na Kypru. Ale zapomenout na válku a násilí není tak snadné.Cestou domů z Afghánistánu se skupina francouzských vojáků zastaví na Kypru, kde mají čas na „dekompresi" – tři dny ve sluncem zalitém letovisku, kde podstoupí intenzivní psychologickou první pomoc, aby se zbavili válečných traumat. Zde, mezi křišťálově modrou vodou a hordou turistů, musejí Marine s Aurorou – dvě z pouhých tří žen v jednotce tvořené převážně muži – čelit vzteku, traumatům a sexismu v armádě, zatímco se ze všech sil snaží přizpůsobit „normálnímu" životu. Toto strhující drama, které získalo cenu za nejlepší scénář v sekci Un Certain Regard filmového festivalu v Cannes, nabízí vskutku vzácný pohled na šrámy, které válka zanechala na duších vojínek.(Cinemax)

Geremia je starý, ohyzdný, ale bohatý. Jeho vztah k penězům je přímo chorobný. Geremia půjčuje nešťastníkům, kteří to nutně potřebují, a pak krutě, cynicky a s ironickou úlisností vymáhá půjčené peníze i s vysokými úroky. Moc, kterou má nad svými oběťmi, mu ale nepřináší štěstí, po němž prahne. Cítí se osamělý, navíc jeho matka, upoutaná na lůžko, není nikdy spokojená se synovými výsledky. Ještěže je tady Gino, který se stylizuje do kovboje a se kterým Geremia chodí občas na ryby, aniž ho považuje za přítele. Jednoho dne mu Gino přivede jako novou potenciální oběť Saveria, který si chce půjčit, aby mohl vystrojit svatbu své dceři. Ukáže se, že Rosalba je krásná, ale nikoliv sentimentální, a zdá se, že Geremia si s ní bude rozumět jako pravý rodinný přítel. Groteskně stylizovaný film, natočený s velkým důrazem na estetickou stránku, je teprve třetím celovečerním dílem Paola Sorrentina, ale už podruhé v krátkém rozpětí se tomuto neapolskému rodákovi podařilo dostat se do soutěže v Cannes. Postavu lichváře Geremii vytvořil s pozoruhodným smyslem pro autorův záměr Giacomo Rizzo, další rodák z Neapole, který vytvořil řadu filmových a televizních rolí, ale který se věnuje především divadlu.(oficiální text distributora)

Televizní snímek Ingmara Bergmana Po zkoušce je komorním dramatem ztvárněným třemi vynikajícími herci. Erland Josephson, Lena Ohlin a Ingrid Thulin přinášejí divákům pohled na stárnoucího divadelního režiséra, za kterým přijde po zkoušce mladá herečka toužící po jeho náklonnosti a lásce. Tváří v tvář mladé krásce se bezděky vrací ve vzpomínkách k její matce, jeho bývalé přední herečce a zároveň milence. Racionální, přemýšlivý a pečlivý tvůrce se smiřuje se svým životem a získává nový pohled na příležitosti, které se mu nyní nabízejí.

Když zaměstnanec železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos vrátit na policii. Netuší však, jak fatální soukolí událostí tímto bohulibým činem dává do pohybu.Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy“, ale i svou důstojnost.

Finsko, 1920. Charismatická kazatelka Maria Åkerblom vede své oddané stoupence do Helsinek, mezi nimi i dospívající Salome, která ji zbožňuje. Když se Salome spřátelí s místní dívkou z ulice Malin, její dosavadní pohled na svět dostává trhliny a Salome je najednou rozpolcená mezi příslibem nově objevené svobody a Mariinou nebezpečnou, všepohlcující láskou.

Německý režisér Christian Petzold ve filmu Tranzit prozkoumává fantomy evropské migrace a identity. Jeho neobvykle pojatý film s řadou melodramatických i politických motivů zasazuje příběh z doby německé okupace Francie do současných reálií. Hlavní postavou filmu je Georg, který postupně přijímá totožnost lidí, se kterými ho tragické okolnosti seznamují. To mu sice umožňuje dostat víza a odplout jednou z posledních lodí, které Marseille opouštějí, ale spolu s tím na sebe bere i některé tíživé důsledky. V Marseille totiž nachází „svou“ ženu, kterou zná jen z dopisu. Vezme na sebe s novou identitou i nový vztah a novou budoucnost?

Finsko, 1920. Charismatická kazatelka Maria Åkerblom vede své oddané stoupence do Helsinek, mezi nimi i dospívající Salome, která ji zbožňuje. Když se Salome spřátelí s místní dívkou z ulice Malin, její dosavadní pohled na svět dostává trhliny a Salome je najednou rozpolcená mezi příslibem nově objevené svobody a Mariinou nebezpečnou, všepohlcující láskou.

Německý režisér Christian Petzold ve filmu Tranzit prozkoumává fantomy evropské migrace a identity. Jeho neobvykle pojatý film s řadou melodramatických i politických motivů zasazuje příběh z doby německé okupace Francie do současných reálií. Hlavní postavou filmu je Georg, který postupně přijímá totožnost lidí, se kterými ho tragické okolnosti seznamují. To mu sice umožňuje dostat víza a odplout jednou z posledních lodí, které Marseille opouštějí, ale spolu s tím na sebe bere i některé tíživé důsledky. V Marseille totiž nachází „svou“ ženu, kterou zná jen z dopisu. Vezme na sebe s novou identitou i nový vztah a novou budoucnost?

Televizní snímek Ingmara Bergmana Po zkoušce je komorním dramatem ztvárněným třemi vynikajícími herci. Erland Josephson, Lena Ohlin a Ingrid Thulin přinášejí divákům pohled na stárnoucího divadelního režiséra, za kterým přijde po zkoušce mladá herečka toužící po jeho náklonnosti a lásce. Tváří v tvář mladé krásce se bezděky vrací ve vzpomínkách k její matce, jeho bývalé přední herečce a zároveň milence. Racionální, přemýšlivý a pečlivý tvůrce se smiřuje se svým životem a získává nový pohled na příležitosti, které se mu nyní nabízejí.

Šťastně vdaná televizní komička Astrid čeká se svým manželem druhé dítě. Lékaři ji ale sdělí děsivou diagnózu - potomek trpí Downovým syndromem a vážnou srdeční vadou. Astrid stojí před zdrcujícím rozhodnutím, zda si dítě ponechat či ne.(Finále Plzeň)

Moskva, 1986, vrcholí perestrojka. Borja je obyčejný nemotorný teenager, který je jako zázrakem přijat na legendární Bolšojskou baletní školu. Chlapec je přesvědčený, že se stane baletním tanečníkem jako jeho otec, Michail Baryšnikov. Je ale jeho otec skutečný nebo existuje pouze v jeho představách?

Komuna je svědectvím hrozícího konce rodiny, pospolitosti i celé jedné epochy v dánských dějinách. Thomas Vinterberg zasadil svůj film Komuna do poloviny 70. let, do prostředí akademického společenství na předměstí Kodaně. Hrdiny filmu jsou Erik, Anna a jejich dcera Freja, kteří začnou uskutečňovat svůj sen o autentické komuně plné vzájemnosti a radovánek. Idea láskyplného a rodinného společenství pod střechou Erikova domu se ale začne rozpadat, když se do domu přistěhuje jeho milenka. Přežije ideál střet s realitou?

Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale předcházelo volbě nové hlavy katolické církve? Koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce? Proč se nový papež odmítá ujmout své funkce? Snímek italského režiséra Nanniho Morettiho je komediálním, melancholickým a v mnohém odvážným pohledem na otázky víry s přesahy k Darwinovi, Freudovi, Čechovovi a volejbalu.

Před třiceti lety byl Andrej Simoniovich Filipov, známý dirigent orchestru Bolšoje, vyhozen ze své pozice, protože se postavil za židovské hudebníky. Teď v divadle pouze uklízí. Při vytírání ředitelovy kanceláře se čirou náhodou dozví, že pařížský Chatelet Theater si přeje, aby současný orchestr zahrál v Paříži. Hlavou mu bleskne myšlenka, kterou se rozhodne uskutečnit. Do Paříže pojede on se svým orchestrem! S přítelem houslistou začnou kontaktovat bývalé kolegy. Jsou ti však schopni po třiceti letech znovu hrát?

Klasickým westernem inspirované existenciální drama, pojednávající o cestě dvou mužů za svobodou.