Program Apollo, který NASA spustila v roce 1961, způsobil doslova řetězovou reakci ve vědě. Objevy, které odstartoval, vedly k pochopení vzniku vesmíru. Za celou dobu trvání programu Apollo vystoupilo na povrch Měsíce dvanáct astronautů. Jejich zkoumání povrchu Měsíce pak mělo přímý vliv na vývoj dalších technologií, jako byla robotika, elektronika a vývoj počítačů. Rusové se pokoušeli vyvinout gigantickou raketu N1, která by je dostala za oběžnou dráhu Země. Bohužel ani jeden ze 4 startů, které s ní uskutečnili, nedopadl dobře, a její vývoj byl odložen. Američané vsadili na vývoj rakety Saturn V. Tato raketa byla vysoká přes sto metrů a při svých 13 startech nikdy nezklamala. 16. 6. 1969 odstartovalo Apollo 11 s astronauty Neilem Armstrongem, Edwinem Aldrinem a Michaelem Collinsem. Po třech dnech letu posádka dorazila k Měsíci a vstoupila na jeho oběžnou dráhu. 20. 6. pak astronauti Armstrong a Aldrin zahájili sestup v lunárním modulu na povrch Měsíce. Po dalších šesti a půl hodinách na povrch fyzicky vystoupili. První činnost, kterou zahájili svůj pobyt na Měsíci, byl sběr vzorků. Následovalo měření otřesů povrchu Měsíce. Po krátkém pobytu na Měsíci se posádka vrátila na Zem. Přivezla s sebou přes dvacet jedna kilogramů vzorků. Ty ukázaly, že Měsíc a Země mají společnou historii. Tyto vzorky také potvrdily, že v dávné historii byl povrch Měsíce pokryt žhavou lávou. Druhá výprava programu Apollo na Měsíc tato zjištění dál prokázala. 19. listopadu 1969 Apollo 12 přistálo poblíž sondy Surveyor 3, která se na povrch Měsíce dostala už v roce 1967. Astronauti ze sondy odmontovali některé přístroje, které následně vzali zpět na Zem. Dále posádka prováděla také sběr měsíčních vzorků. Ty potvrdily teorii o vzniku Měsíce díky srážce naší planety s protoplanetou Theia. Přivezené vzorky také doložily, že Měsíc i Země byly v minulosti intenzivně bombardovány vesmírným materiálem. Astronauti měli při odběru vzorků na povrchu Měsíce velké problémy se zhutnělou zeminou. Další mise na Měsíci už používala k přesunu kolové vozidlo. Největším objevem bylo zjištění lávových kanálů na povrchu Měsíce, jako je Hadley Rille. Dále získané vzorky naznačily, že vesmírné bombardování zřejmě na Zemi přineslo vodu. Apollo 16 přistálo nejdál od původních míst přistání předešlých misí. Cílem bylo zmapování měsíčních pahorkatin, o kterých vědci mysleli, že jsou sopečného původu. Astronauti však žádné známky sopečného původu nezaznamenali a došli k závěru, že povrch Měsíce a jeho pahorkatiny vznikly právě v důsledku vesmírného bombardování. Posádka na Zem přivezla nejstarší měsíční vzorky, které byly datovány jako čtyři miliardy let staré. Let Apolla 17 se stal posledním letem, při kterém se lidé dostali na povrch Měsíce. Astronauti přistáli v údolí Taurus-Littrow. Součástí posádky byl také geolog Harrison Schmitt. Posádka přivezla na Zem 111 kg vesmírných vzorků, které byly získávány z třímetrové hloubky pod povrchem Měsíce. Následné lety programu Apollo byly prezidentem Nixonem zrušeny. Výzkum vesmíru však dál pokračoval ve formě projektů, jako byly Skylab, vývoj raketoplánů a vybudování vesmírné stanice ISS. Do výzkumu vesmíru se začaly zapojovat i soukromé subjekty, které spustily vypouštění svých satelitů. Měsíční vzorky byly dále zkoumány a v roce 2017 byly k odhadu jejich stáří použity nové techniky. Ty naznačily, že Měsíc je starý čtyři miliardy a pět set deset miliónů let. Po srážce Země s Theiou trvala zemská rotace pět hodin, postupně se ustálila na 24 hodin. Srážka také vychýlila Zemi ze své osy a naklonila ji. V roce 1994 vědci pomocí vesmírné sondy zaznamenali na povrchu Měsíce molekuly vody. Tento objev byl potvrzen záznamem impaktu vesmírného tělesa do Měsíce a následného vyvržení části prostoru do vesmíru. I v tomto materiálu byla zaznamenána voda. Dnes NASA pracuje na plánu návratu na Měsíc. Měsíc je totiž pro nás asi nejpřirozenější vesmírnou základnou, kterou můžeme použít při dalším objevování vesmíru.
